"Člověk nepoznává nic, co nemiluje, a čím hlubší a úplnější má být podznání, tím pevnější, silnější a živější musí být láska, ano vášeň", napsal Goethe již v mládí. Tuto myšlenku opakoval pak v průběhu svého života nejrůznějším způsobem a v nesčetných souvislostech. Vedle tohoto soudu budiž postavena známá věta Leonarda a Vince: "Každá velká láska je dcerou velkého poznání".
Německý básník a génius renesance-mj. i Giordano Bruno souhlasí s Leonardovým učením o heroické lásce-uvádějí tak lásku a poznání v neobyčejně hluboký a niterný vztah, v němž se láska a poznání vzájemně podporují: Goethe však akt lásky funduje akt poznání, kdežto u Leonarda vyrůstá z aktu poznání akt lásky. Oba tak ale společně odporují běžnému a - jak mně se to jeví- specificky modernímu buržoasnímu předsudku, že láska činí spíše "slepým" než prozíravým a že tudíž každé opravdové poznání světa může spočívat jen na krajní zdrženlivosti, pokud jde o emocionální akty, a zároveň na pomíjení hodnotových rozdílů předmětů, jejichž hodnoty vytvářejí s prožitky těchto aktů hlubokou prožitkovou jednotu.
| Vydavatel | Vyšehrad |
|---|---|
| Země vydání | ČR, Praha |
| Váha [g] | 159 |
| Autor | Max Scheler |
| Typ vazby | Nevázaná |
| Rok vydání | 1971 |
| Překladatel | Jaromír Loužil |
| Vydání | 1 |
| Počet stran | 205 |
| Stav | Dobrý |